Záznamy o oblovkách

19. března 2017 v 19:16 | Elda |  Rady a tipy
Chov oblovek se za poslední dobu stal velkým trendem. Docela chápu proč. Achatina je zajímavé zvíře, se kterým opravdu není moc práce. Nebudu se tu teď rozepisovat přímo o tom, co a jak ohledně samotného chovu. Kdo má zájem, tak toho na internetu i v knížkách teď už najde spoustu, takže mi to přijde trochu zbytečné. Dnes bych se chtěla věnovat spíš takovému trochu "papírování". Právě díky tomu, že v současnosti chová oblovky kde kdo, začíná v tom být trochu zmatek a myslím, že by bylo dobré, aby si každý chovatel vedl nějaké jednoduché záznamy nebo aby o svých šnecích věděl alespoň nějaké základní informace.




DRUH

Oblovek je neuvěřitelné množství druhů i barevných variant, což je jedna z věcí, která se mi na nich líbí. Přišlo mi tak nějak samozřejmé, že by každý měl chtít vědět, cože to má vlastně doma za šneka, ale zjistila jsem, že velmi často to lidé neví. Už jsem se setkala i s tím, že jim říkají prostě "obří šnek z Afriky" a nic víc je nezajímá. To je podle mě chyba.

Většina oblovek má podobné nároky na prostředí a stravu, ale přeci jen jsou náročnější druhy, kterým ne vše vyhovuje. Když nevíme, co za druh chováme, těžko jim můžeme zajistit odpovídající podmínky. U oblovek je také velká šance, že se dočkáte potomstva, což s sebou nese odpovědnost, kterou si ne všichni uvědomují. Když mladé nešíříte dál, není až taková pohroma, že nevíte, co jsou zač rodiče. Ale pokud chcete mladé nějakým způsobem prodat nebo darovat, může se stát, že nový majitel bude chtít vědět, co si to pořizuje. Co mu řeknete, když sami nevíte? Další věcí, která vyplývá z téhle naprosté nevědomosti je nekontrolovatelná produkce kříženců. Vaši šneci třeba patří každý k jinému druhu nebo poddruhu a vy o tom nemáte ani potuchy. Nebo máte štěstí a oba jsou stejného druhu, ale vy nevíte, jaký to je, a prodáte je někomu, kdo je dá k vlastním šnekům jiného druhu (protože on sám neví, co má za druh, nebo je špatně informován od vás ohledně nových jedinců) a opět tu máme křížené potomstvo. A proč je to vlastně problém? Zaprvé kříženci nemusí být vůbec v pořádku po fyzické stránce - dědičné nemoci a mutace, např. více tykadel,… a zadruhé tím vzniká neskutečný zmatek. Doteď neznáme všechny druhy a poddruhy oblovek, stále jsou objevovány nové, a už tak je těžké se v nich vyznat. Teď k tomu ještě přičtěte křížence vzniklé neznalostí a lhostejností chovatelů a máte dokonalý mišmaš.

Takže alespoň se pokusit o určení druhu je dle mého povinností každého chovatele. Na internetu, třeba na Facebooku nebo jiných sítích, určitě najdete zkušenější chovatele, kteří vám s tím ochotně pomohou.

Technika: Nejdůležitějšími určovacími znaky jsou tvar, velikost a barva ulity a pak tvar a barva nohy/těla. Vrchol ulity - tzv. apex - je u achatin ostřejší než u archachatin. Archachatiny mají také na ocase (= zadní část nohy) výstupek ve tvaru V. U barvy nohy pozor na to, že existují i albíni, takže když bude mít šnek hodně světlou nohu, až bílou, může se jednat o albinotickou formu druhu, který má nohu jinak tmavou (např. lissachatina fulica). Vezměte si k ruce atlas nebo nějakou šikovnou internetovou stránku a srovnávejte. Důležitou informací může také být odkud přesně šnek pochází, pokud jde o jedince importovaného přímo z přírody.


VELIKOST, VÁHA

Dalo by se říct, že tyhle údaje vám jsou celkem k ničemu, ale není tomu vždycky tak. Tak nejprve k velikosti. Když budete šnečky pravidelně odmala měřit, budete mít přehled o tom, jak rostou. Když se pak objeví nějaká odchylka, zpomalení růstu, což může značit třeba nedostatek v péči (např. příliš málo vápníku), můžete na to rychle zareagovat a vše napravit. Navíc, nejspíš se svému okolí chlubíte, že máte doma "obří šneky". Větší dojem určitě uděláte přesným údajem.

Technika: Jako nástroj k měření je nejlepší použít tzv. šubleru. Měří se nejčastěji na délku od vrcholu ulity = apexu co nejdál to jde k ústí. Viz foto.

Tělo se do měření nezapočítává. Přece jen by bylo hodně těžké něco takového změřit, když se šnek různě natahuje nebo zatahuje do ulity.

Moje dvě lissachatiny immaculaty mají obě kolem 8 cm, což je takový průměr pro tento druh.


Váha je jako ukazatel zdraví šneka ještě důležitější. Velikost se v dospělém věku už nemění, takže pak se dá spoléhat už jen na váhu. Když se šnek zavíčkuje, některé druhy se takhle nechávají schválně zimovat, je dobré ho pravidelně vážit. Úbytek váhy pak opět značí nějaký zdravotní problém.

Technika: Úplně stačí obyčejná kuchyňská váha. Šnečky něčím raději z hygienických důvodů podložit a máte to.

Moji šneci mají oba stabilně cca 92g.


SNŮŠKY

Pokud nechováte jen jednoho šneka nebo se o ně nestaráte vyloženě špatně, je pravděpodobné, že se nějaké snůšky jednoho dne dočkáte. I o snůškách je možné vést si záznamy. Velikost vajíček a jejich počet někdy pomůžou i při určování druhu. Navíc při dlouhodobějším sledování můžete přijít i na zajímavé informace. Podle mých zkušeností platí, že čím jsou šneci starší, tím více vajíček v jedné snůšce.

Já si u každé snůšky zapisuji datum, počet vajíček a přidávám fotku na milimetrovém papíře (ten se dá sehnat skoro v každém lepším papírnictví). Někdo snůšku ještě váží.

Kvůli počítání a focení je dobré snůšku umýt pod vlažnou vodou (Pozor! Vajíčka jsou křehká, je třeba velká opatrnost! Na fotce dole je vidět, že některá vajíčka jsou popraskaná a něco jsou už malí šnečci.)


Samozřejmě nic z toho, co jsem tu teď popsala, není vůbec nutné. Ale mít přehled není podle mě špatná věc, tak tohle je takový návod, jak na to v takové amatérské formě. Snad se jím někdo nechá inspirovat a koukne se svým slizáčkům blíže na zoubek.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama